„21. února roku 2014 v Kyjevě podepsal Viktor Janukovyč dohodu s lídry euromajdanu o řešení politické krize v zemi. Dohoda měla proklestit cestu k politickému řešení ukrajinské politické krize a umožnit zemi vyhnout se rozvoji tragických událostí.

Pod dokumentem jsou kromě bývalého prezidenta Viktora Janukovyče a zástupců tehdejší opozice podepsáni také evropští diplomaté. Jedná se tehdejšího ministra zahraničních věcí Polska, Radoslawa Sikorského, tehdejšího ministra zahraničních věcí Německa, Franka–Waltera Steinmeiera ( současný prezident Německa) a bývalého ředitele administrativy kontinentální Evropy Ministerstva zahraničních věcí Francie, Erica Fourniera. Zástupce Ruska Vladimir Lukin odmítl dokument podepsat.

Po podepsání dohody mezi prezidentem a opozicí opustily bezpečnostní složky centrum Kyjeva. Opozice ovšem odmítla již v noci na 22. února dohodu plnit a Viktor Janukovyč utekl ze země, aby si zachránil život, členové takzvané obrany Majdanu v noci na 22. února obsadili budovu Nejvyšší rady Ukrajiny (parlament), budovu administrativy prezidenta, budovu vlády a ministerstva vnitra.

Podpis dokumentu a následný rozvoj situace okomentoval i ruský prezident Vladimír Putin: „Prezident Janukovyč za zprostředkování tří ministrů zahraničních věcí evropských zemí — Polska, Německa a Francie (…) podepsali mezi opozicí a vládou tehdy, dvacátého prvního, tu dohodu, podle které Janukovyč prakticky svoji moc už odevzdal… On souhlasil se vším, co požadovala opozice: s předčasnými parlamentními a prezidentskými volbami, a návratem ústavy z roku 2004. Souhlasil s tím, že nebude používat sílu. Nejen to, on přikázal odvést všechny policejní síly… Proč bylo potřeba zatahovat zemi do toho chaosu, ve kterém se ocitla?"

Takže si oprávněně můžeme položit otázku, proč vlastně byla předmětná dohoda podepsána? Povinností garantů této smlouvy bylo přece hlasitě volat majdanskou opozici k pořádku a pokud by tento hlas nevyslyšela, pak měly následovat tvrdé sankce vůči ní a veřejné a důrazné odsouzení jejího jednání. Nic takového se nastalo. Garanti dohody blahosklonně mlčeli i ke krvavým excesům, které následovaly. Proto si klademe otázku, zda měla tato dohoda zajistit mír na Ukrajině nebo naopak jeho předstíráním radikální majdanskou opozici přivést k vládě? Zřejmě cílem byla ta druhá možnost. Můžeme toto tvrdit vzhledem k tomu, že již víme, k čemu měly sloužit Minské dohody.

II. Minské dohody neměly sloužit k míru, ale měly vytvořit pro nový ukrajinská režim časový prostor, aby se mohl připravit na rozsáhlou válku

Angela Merkelová ve svém rozhovoru pro list Die Zeit prozradila, že Minské dohody nebyly pokusem o nastolení míru na válkou zmítané Ukrajině, ale měly za cíl poskytnout kyjevskému režimu více času na posílení armády a přípravu na rozsáhlou válku. (rp,prvnizpravy.cz,,.)

A nyní se podívejme pozorně na fotografii z jednání o Minských dohodách a co uvidíme. Nejen paní A. Merkelovou, tehdejší kancléřku SRN, ale také pana F.–W. Steimeiera, tehdejšího ministra zahraničních věcí, který sedí vedle paní kancléřsky, dále pak V. Putina a Lavrova. Pan Steimeier zřejmě věděl, jakou základní funkci mají plnit Minské dohody. O tom až nedávno promluvila paní A. Merkelová. Pan Steimeier k tomu však mlčel a mlčí dál. Faktem je, že i on jako ministr zahraničních věcí musel prosazovat politickou linii, jíž paní kancléřka určila, pokud šlo o Minské dohody. Nic nevíme o tom, že by proti ní protestoval.

III. Takže můžeme shrnout, pan Steinmeier se zřejmě velmi zasloužil o situaci, jež v současnosti na Ukrajině je, o konflikt, který tam nyní probíhá.

Přesto pan Steinmeier žádá na čínském prezidentu, aby domluvil Putinovi a přiměl ho k ukončení války na Ukrajině. Jakou roli nyní hraje, jaké cíle prezident SRN v současnosti sleduje? Vždyť i on se zasloužil o vypuknutí války, o přípravu Ukrajiny na velkou válku. Škoda, že čínskému prezidentovi se nezmínil o svých nehynoucích zásluhách na válečném konfliktu.

V těchto souvislostech stojí za to si přečíst článek níže uvedený ČTK o telefonátu pana prezidenta Steinmeiera s prezidentem Si. Závěry si jistě uděláte již sami.

Německý prezident Frank–Walter Steinmeier v úterním telefonátu s čínskou hlavou státu Si Ťin Pchingem čínského kolegu požádal, aby využil svůj vliv na Rusko a přiměl Putina k ukončení války na Ukrajině.

Ve zhruba hodinovém telefonátu Steinmeier zdůraznil společný zájem Číny a Evropy na ukončení války i na respektování suverenity Ukrajiny a stažení ruských jednotek, sdělil úřad německého prezidenta.

„Požádal Sia, aby využil svůj vliv na Rusko a v tomto smyslu na Putina zapůsobil,“ sdělil úřad. Podnětem k telefonátu bylo 50. výročí navázání bilaterálních diplomatických vztahů mezi spolkovou republikou a Čínskou lidovou republikou. Kromě dvoustranných vztahů a aktuální situace kolem koronavirové pandemie v Číně byla jedním z hlavních témat rozhovoru ruská útočná válka proti Ukrajině.

Steinmeier v rozhovoru mimo jiné potvrdil odhodlání Německa nadále Ukrajinu podporovat. Evropa podle něj neuhne před ruskými pohrůžkami a učinila opatření proti energetické krizi. Ruská agrese odhodlání Ukrajiny a soudržnost Evropy posílila a Putin se v tomto zásadně přepočítal, zdůraznil Steinmeier podle prohlášení prezidentského úřadu. Spolkový prezident čínskému protějšku rovněž poděkoval za jasné odsouzení jaderných pohrůžek ze strany Ruska.“